Tajemství za clonou černých vlasů - Nevěstka

Potřebuje ji. Dívku, která tu leží vedle něj, rusé vlasy rozhozené po polštáři jako svatozář. Bledá trojúhelníkovitá tvář osvětlená měsíčním světlem dopadajícím z okna je té *její* tak podobná...
Máire zavrní a stočí se na bok. Deka se odhrne a odkryje tak její drobná dívčí ňadra. Dotkne se jich a laská je.
Potřebuje ji. Teď hned. Tak jako muž potřebuje ženu.
Máire mu ochotně vklouzne do náručí. Je jako děvka. Dá se mu ochotně, stejně jako jindy. A stejně jako jindy neřeší, proč když Severus vyvrcholí, tiše a nezřetelně zasténá jméno jiné ženy. Lily.
Pohyby ustanou. Muž vyčerpaně klesne na Máirinu hruď a nechá se hladit po vlasech.
Máire se ani neptá na jeho paži nedávno potetovanou. Černá lebka.
Nejspíš kvůli tomu, že stejné znamení nese její matka i její otec.

***

Byla to krátká známost. Nic víc, nic míň. Týden rozkoše a podivného milování se s Lilyinou téměř identickou dvojnicí. Jeden krásný týden na konci únoru.

Se zamyšlením si nalil trochu skotské do malé skleničky z broušeného skla. Tekutina ve sklence měla stejnou barvu jako její vlasy.
Včera ji viděl na Příčné. Málem omdlel, když ji spatřil. Něco se na ní změnilo a on si uvědomil, že podobně vypadala Narcissa, když oznamovala Luciovi, že je těhotná.

Takže z Lily se stane matka. Skvělé. A nosí v sobě Potterovo dítě.
Skotskou vypil naráz. A další. A další.
Opilý se dopotácel k posteli. Usnul.
* * *

Uplynulo pět let a Severus Snape znovu držel v rukou sklenici s whisky.
Za těch pět let se toho událo tolik a on si připadal, jako kdyby zestárl o padesát let.
Zemřela a on s tím nedokázal nic udělat, i když se pokusil. Lily je mrtvá a její tělo už dávno zetlelo v hrobě.
Už tu není, Severusi. Není, nežije.
Unaveně si promnul oči. Už bylo hodně pozdě. Hodiny ukazovaly čtvrt na dvě.
Čas jít spát.

Rudé oči ho propalují.
Zabiju. Zabiju.
A ztratí vše. Ztratil naději, ztratil ji....
Ztratí úplně vše kvůli rudým očím v nelidsky bílé tváři.

"Probuď se!" křičí na něj Sirius. Ale... ale on je ve vězení... On Ji zradil... "Probuď se!"
Poslechl.

Zamrkal.
Už bylo aspoň poledne a jeho vzbudilo zuřivé zvonění zvonku. Začal uvažovat o tom, že přestřihne dráty. Místo toho se zvedl a šel otevřít.
Málem mu to vyrazilo dech. Co se to s ní stalo?
"Máire?"
"Mů-můžu dál?"
"Jistě..." ustoupil, aby mohla vejít. "Posaď se."
Máire se vyčerpaně sesunula do křesla.
"Jsem v hajzlu, Severusi," oznámila.
"Co se stalo?" zeptal se. Popravdě, spíš ho zajímalo, proč s tím jde zrovna za ním, když o sobě pět let neslyšeli.
"Pamatuješ si na mýho fotra?" Jak by ne. Cruciatus třikrát denně.
"Ano."
"Heh... Nevěřil bys, jaká je to svině. Když jsem zjistila, že jsem v jináči, tak mě vykop z domu s tim, že jsem pošpinila čest jeho domu a že jsem chrápala s nějakym mudlou. Že to škvrně je tvoje, jsem říct nemohla, páč mi bylo jasný -"
"COŽE?!" Jak moje?
"Nech mě domluvit, kurva... páč mi bylo jasný, že si to vodskáčeš ještě hůř a já taky... No a když jsem ji porodila, tak jsem byla v háji totálně, páč mi fotřík uzmul všechny prachy. Tak mi prcka vzal a mě nechal na ulici, ať se živim jako kurva, když už jsem rozhodila nohy mudlovi...
Pak byl Pán zla v tahu a tu bestii s mojí zkurvenou matkou zavřeli do Azkabanu. Jsem si prcka našla a musela jsem se o ni starat... jenže ... Šlapu chodník a můj pasák je mudlovská kopie toho hajzla. Už u něj makam snad čtyři roky. A - a to prase má u sebe moji holku. Že prej už by mohla mít brzy kunčofta..."
Severus stál jako opařený. Příval informací za posledních pět let bylo i na něj trochu moc. Právě se dozvěděl, že je otcem, že jeho bývalá milenka je prostitutka a že jeho dcera bude následovat příkladu své matky.
Po chvíli, když mu konečně došla situace, se zeptal: "A co chceš ode mě?"
"Co chci? Kurva, chci abys mi pomoh... Já už se o tu malou starat NEMŮŽU, chápeš to? Je to ksakru taky tvoje děcko!"
"Jak si s tím můžeš být tak jistá?"
"Si to klidně zjisti kouzlem! Nelžu!"
Promnul si spánky. Třeštila ho hlava.
"Takže co přesně chceš?"
"Chci abys vzal to škvrně k sobě. Já se o ni nedokážu starat a tomu praseti ji taky nechat nemůžu," řekla už klidnějším tónem Irka. Snape se zachmuřil. Přemýšlel.
"Dej mi čas do zítřka, ať se rozhodnu, ano?" Máire na něj vrhla vyčítavý pohled.
"Dobře," řekla pak. "Zejtra za mnou přijď do nočního klubu na Brewer street." Vstala. Chvíli civěla na hodiny pověšené na zdi. Pak dodala: "Jmenuje se Anna. Zatim sbohem..."
Odešla.

* * *
Rozhodl se.
Snape se rozhlížel kolem . Hrála tu hlasitá "hudba", která se mu pranic nelíbila. V rytmu toho randálu se na pódiu otáčely kolem tyčí skoronahé striptýzové tanečnice. Vzduch tu byl zakalený hustým kouřem cigaret a nesnesitelně páchl. Štítivě skrčil nos, nedalo se tu totiž vůbec dýchat a přes dým sotva viděl lidi kolem... a že jich tu bylo dost.

"Promiňte... Neviděl jste tu Máire O'Harra?" zeptal se nějakého mudly.

"Cože? Neslyším!"

"MÁIRE O'HARRA!"

"Máire Sladkou Číču? Jo tak ta je teďka tamhle u baru."

Snape se s nějakým "díky" nezdržoval. Razil si cestu davem k mladé ženě sedící na vysoké stoličce. Když k ní došel, trochu se zarazil. Skoro ji nepoznal, jak byla zmalovaná. Usmála se na něj; vzhledem k tomu, jak měla nalíčené rty, vypadalo to přinejmenším bizarně.

"Tak jak ses rozhod?"

"Kde je?"

"Takže to mam brát jako jo?"

"Ano."

"Skvělý. Pojď za mnou." Vzala ho za ruku a vedla ho chodbou vedoucí z baru nahoru po schodech k nějakým oprýskaným dveřím. Otevřela a dveře se se zavrzáním otevřely.

V bytě za nimi vládla tma. Kouzelník užuž chtěl sáhnout po hůlce, když Máire rozsvítila. Takhle aspoň mohl vidět rozházené kusy oblečení na podlaze. A jednu prázdnou flašku od vodky.

"Anno?" zvolala Máire. "Anno, kde jsi, prcku? Seve, pojď dál...Anno!!!"

Byt tvořil jediný větší pokoj o třech postelích. Jedna byla už ustlaná, druhou se pokoušel, soudě podle zmuchlanosti, uklidit někdo, kdo to příliš neuměl. A na třetí posteli spala nějaká žena, v prstech uvězněnou z poloviny plnou láhev něčeho hodně tvrdého.

"Zatracená Sheila," zabručela Máire. "Anno, přestaň se sakra schovávat.!! Vylez!"

Za postelí se ozvalo tlumené vzlyknutí dítěte.

"Anno, vylez. Hned," přikázala zrzka a chystala se odtáhnout lůžko. Snape celou situaci udiveně pozoroval. V tuhle chvíli byl už opravdu pevně rozhodnut vzít to děcko z téhle... špíny. Za tohle nesl zodpovědnost. Když spal s Máire, mohl si dávat pozor, aby neotěhotněla, mohl se zajímat o to, co se s ní dělo dál. Jenže nic takového tehdy neudělal a tak v tomhle srabu žije někdo, komu koluje v žilách jeho krev.

Pak ji poprvé spatřil.

Na zemi ležela jeho dcera.

Vyhublé čtyřleté děcko se stejně černými vlasy, jaké měl jeho otec. Bledé zelenomodré oči byly napuchlé pláčem a na strachem zesinalé tváři se rýsovalo několik čerstvých modřin. Dítě mělo na sobě jakési vytahané tričko, snad po matce.

"Odkaď... Kdo tě takhle zmlátil?" sykla Máire. "Nigel?" Holčička ustrašeně přikývla a v hrůze se přiškrábala ke stěně a sedla si do rohu místnosti. Přitom nespouštěla své velké bledé oči ze Severuse.

Máire se zoufale na něj podívala. "Už chápeš?" Přikývl.

"Anno, poslouchej... Tady tenhle pán je tvůj táta a ty půjdeš bydlet k němu, jo? Neboj se, bude- bude na tebe hodnej, ale musíš ho poslouchat, jasný?" mumlala matka a přisedla si k dítěti. To se na ni ani nepodívalo. Veškerá Annina pozornost patřila Severusovi.

"No tak... pojď se oblíknout..."

"Počkám venku," řekl tiše Snape. Nějak se vymotal skrz rozházené oblečení na chodbu. Čekal. Minuty plynuly jako věčnost, než se ve dveřích objevila Máire popostrkující Annu před sebou. Vrazila mu do rukou tašku s dceřinými věcmi.

"Asi se čas od času zastavím..." zachraptěla třesoucím se hlasem.

"Jistě. Neboj se o ni. A... Máire?"

"No?"

"Nemůžu nějak pomoct tobě?"

"Heh... na to jsi měl myslet dřív, Seve. Teď už ne."

"Dobře. Sbohem, Máire."

"Sbohem, Severusi... A...sbohem, Anno."

* * *

A pak se zavřely dveře. Máire se za nimi rozbrečela a ani Anna neměla k pláči daleko. Raději odtáhl děcko stranou, někam za roh, aby si jich nikdo nevšiml.

"Řekni, Anno, věříš na kouzla?" zeptal se. Pokoušel se o laskavý tón. Neúspěšně. Ale i přesto děvčátko váhavě přikývlo.

"Chyť se mě." Dítě svraštilo čelo, jako by se bálo pohnout. Snape vzal netrpělivě Annu za rameno a pevně je stiskl.

A pak se s tichým *plesk* přenesli.

|| 2. Kapitola

NovemberaHalloweenPodzimní odpoledne 1976Lacrima PuellaeMrzutý počátekZakřiknutáNevěstka